Cesta do pravěku, aneb jak se stravovali naši předci lovci a sběrači

Je až s podivem, kolik různých výživových směrů se odkazuje na stravu našich pravěkých předků jako tu nejvhodnější pro moderního člověka. Jídelníček lovců a sběračů se stal inspirací mimo jiné pro paleo stravu, low carb, primal, keto dietu, carnivore, ale i některé vegetariánské či veganské směry a také různé druhy půstů. Je pro nás skutečně strava našich desetitisíce let vzdálených příbuzných ta nejlepší? A co vlastně tito lidé doopravdy jedli?

 

 

PROČ BYCHOM MĚLI JÍST JAKO LIDÉ V PRAVĚKU?

 

Stravovací styly odkazující se na naše pravěké příbuzné se obvykle snaží jídelníček, v některých případech celkově životní styl, co nejvíce přiblížit lidem žijícím před rozvojem zemědělství, tedy před více než 10 000 lety. Lidské tělo se totiž od té doby příliš nezměnilo, tudíž se může zdát, že i naše výživové potřeby jsou stále stejné. Vždyť jsme způsobem stravování lovců a sběračů žili po statisíce let, díky němu jsme se vyvinuli do současné podoby, je pro nás přirozený a dokážeme na něm dobře přežívat. Někteří autoři a propagátoři výše zmíněných stravovacích stylů dokonce prezentují stravu pravěkých lidí jako klíč k dosažení ideální tělesné hmotnosti a celoživotního zdraví bez nebezpečí civilizačních onemocnění, které jsou výdobytkem až moderní doby.

 

Bohužel, už samotné tvrzení, že strava našich předků je pro nás ta nejlepší, je ze své podstaty špatně. Proč? Jedná se o tzv. argumentační faul. Ty se používají v diskuzi za účelem přesvědčení oponenta nebo publika o správnosti tvrzení bez ohledu na logickou platnost samotných argumentů. Podstata argumentační faulů spočívá v tom, že jejich zdánlivě logické závěry nelze aplikovat obecně. Tvrzení o přirozenosti stravy lovců a sběračů a její vydávání za tu nejlepší pro moderního člověka v sobě kombinuje hned dva fauly najednou, konkrétně tzv. odvolání se na tradici1 a odvolání se na přírodu2.

 

Tvrzení, že životní styl našich pravěkých předků je pro nás ten nejlepší, postrádá logiku, jakkoli logické se může zdát. Jedná se o tzv. argumentační faul.

 

 

JAK VYPADAL JÍDELNÍČEK NAŠICH PRAVĚKÝCH PŘEDKŮ?

 

Pokud byste přeci jen chtěli svůj jídelníček přiblížit našim příbuzným v pravěku, je třeba zjistit, co tedy vlastně jedli. Na to se snažila přijít doktorka Magdalena Beranová ve své knize Jídlo a pití v pravěku a ve středověku 3. Zároveň se tématu stravy našich předků věnuje také profesor Daniel Lieberman v knize Příběh lidského těla 4. Další pěkný přehled historie lidského jídelníčku naleznete v článku Petera Andrewse a Richarda J. Johnsona s názvem „Evolutionary basis for the human diet“ publikovaném v časopise Journal of Internal Medicine5. Na co tito vědci přišli?

 

Nejprve si pojďme ujasnit, o jakém historickém období se bavíme. Jediným lidským druhem, který dnes obývá naši planetu, je Homo sapiens. Ten se vyvinul v Africe přibližně před 200 000 lety a odtud se postupně rozšířil po celém světě. Homo sapiens se většinu času živil lovem a sběrem až do doby, kdy se zhruba před 12 000 lety několik skupin lidí začalo trvale usazovat, pěstovat rostliny a domestikovat zvířata, čímž se postupně započala celosvětová zemědělská revoluce. Pokud by vás však zajímalo, kde se vzali první lovci a sběrači, museli byste se vrátit v čase ještě mnohem dál, konkrétně o 1,9 milionu let, kdy se v Africe vyvinul náš předek Homo erectus. Příběh lidského rodu pak začíná ještě o něco dříve. První hominini se od posledního společného předka se šimpanzi oddělili před více než 6 miliony lety.

 

Jak vidíte, odkazovat se na naše pravěké předky může zahrnovat velmi dlouhé období lidské historie. Naši pravěcí předci navíc žili v různých částech světa, a tedy v různorodých krajinách, a museli se potýkat s náročnými změnami klimatu, ke kterým například v období mladšího paleolitu docházelo zhruba v intervalech po 2 000 letech. Také způsob života se v různých obdobích výrazně lišil. Zatímco první hominini byli přizpůsobeni i pro život na stromech, postupně se naši předci přesunuli pouze na zem, kde z počátku příliš neopouštěli známé prostředí, postupně začali více a více migrovat, až se nakonec opět usadili, tvořili první osady a zavedli zemědělství.

 

 

 

Naši předci v pravěku nebyli jen jeskynní lidé, ti nejstarší přespávali dokonce na stromech.

 

 

Nedá se tedy příliš předpokládat, že by se lidé v takto rozmanitých podmínkách stravovali po celou dobu stejně. Zatímco raný rod Homo v Africe si stejně jako jiní lidoopi pochutnával převážně na sezónním ovoci, o které pravděpodobně neměl nouzi, ke konci paleolitu v poslední době ledové přežívali lidé čistě na masožravé stravě a potýkat se jistě museli i s nedobrovolnými obdobími půstu.

 

Naši předci neměli ve skutečnosti na rozdíl od nás příliš na výběr, co si dají k večeři. Jejich výživa se jednoduše přizpůsobovala aktuálně dostupným zdrojům, a to jak těm rostlinným, tak živočišným. Důležitou složku výživy představovaly různé druhy lokálního a sezónního ovoce a škrobovité hlízy. Asi před 2,6 miliony let začali naši předci konzumovat také živočichy, což šlo ruku v ruce s rozvojem chůze po dvou, tvorbou kamenných nástrojů a zvětšováním mozku. Druhy lovených zvířat se lišily podle oblasti. Zatímco lidé středního paleolitu byli vynikající lovci, kteří lovili především velká zvířata, lidé mladého paleolitu (přibližně před 40 000 lety) si díky důmyslnějším nástrojům mohli rozšířit menu o daleko širší paletu živočichů včetně ryb, korýšů, ptáků, malých savců a želv. Součástí jídelníčku byly pravděpodobně také vejce. Přibližně před 100 tisíci lety se pak do stravy dostaly různé druhy obilí. Po celou dobu své pravěké historie lidé navíc pravděpodobně praktikovali kanibalismus, přestože s jistotou to tvrdit nemůžeme.

 

Jídlo se pak dále upravovalo, neboť i zpracování potravin je zásadní složkou lovu a sběru. Díky úpravě potravy se pravěkým lidem snáze žvýkalo maso a vláknité rostliny, jídlo se lépe trávilo a mělo vyšší nutriční hodnotu. Nálezy potvrzují krájení masa, drcení kořenů a hlíz, ale i přípravu kaší nebo mouky. Lidé zakládali oheň, potravu vařili a přímo na uhlících v otevřených ohništích se například pekly placky (konkrétní ukázku pravěkých receptů naleznete níže). V případě lovu větších zvířat, jako byli ku příkladu mamuti, se část masa pravděpodobně nějakým způsobem konzervovala, například sušením nebo uzením.

 

Už naši předci v pravěku znali oheň a potravu si tepelně či jinak upravovali.

 

 

NA CO JSME JAKO LIDÉ ADAPTOVANÍ?

 

Když už máme alespoň trochu představu o tom, jak vypadala potrava našich vzdálených pravěkých příbuzných, zůstává otázkou, zda je pro nás jejich životní styl tou správnou cestou. Na co jsme vlastně jako lidé adaptovaní? Tuto otázku se ve svém výzkumu snaží zodpovědět profesor Daniel Lieberman. Výsledky jeho dlouholeté práce si můžeme přečíst v již zmíněné knize Příběh lidského těla. Podle profesora Liebermana nás naše dlouhá evoluční cesta adaptovala mimo jiné ke vzpřímenému postoji, rozmanité stravě, životu lovců a shánění potravy v nejrůznějších prostředích, udělala z nás vytrvalostní sportovce, naučila nás vařit a upravovat jídlo a také se dělit o potravu. Pokud bychom evoluční úspěch moderních lidí měli přičíst jediné výjimečné adaptaci, byla by to podle Liebermana naše přizpůsobivost, která vyplývá z výjimečného nadání lidí komunikovat, spolupracovat, myslet a vynalézat 4.

 

O výjimečné přizpůsobivosti lidí svědčí mimo jiné to, že se nám jako jednomu živočišnému druhu podařilo osídlit prakticky všechny kouty světa, včetně nehostinných míst jako je Sibiř, amazonské pralesy, pouště ve středu Austrálie nebo Ohňovou zemi. Součástí tohoto přizpůsobení je i náš jídelníček. Zatímco v některých částech světa sestává strava místních obyvatel hlavně z rostlinných zdrojů, existují i skupiny obyvatel, kteří se stravují převážně masožravě 6, 7.

 

 

Jedním z opakujících se motivů lidské evoluce je naše schopnost reagovat na nepříznivé změny. Díky tomu jsme se jako druh dokázali rozšířit po celé planetě a zabydlet se i na nehostinných místech jako jsou prales či tundra.

 

 

ZASTAVILA SE NAŠE EVOLUCE S PŘÍCHODEM ZEMĚDĚLSTVÍ?

 

Pojďme se ještě podívat, jak je to s tou lidskou evolucí. Opravdu se již dále nevyvíjíme? Pravdou je, že od rozvoje zemědělství se lidské tělo téměř nezměnilo. To však neznamená, že se Homo sapiens s koncem paleolitu přestal vyvíjet. Naopak, zemědělská revoluce byla obzvlášť účinnou silou evolučních změn. Například zavedení pšenice a ječmene do našeho jídelníčku s sebou neslo i určité genetické změny, které nám usnadnily trávení stravy bohaté na škrob. I v současné době rychlé a výrazné změny našeho jídelníčku, stejně jako způsob práce, objevující se nemoci a další faktory životního prostředí vytvářejí nové selektivní tlaky a my se těmto rychlým změnám stále přizpůsobujeme 4, 5.

 

Vyvíjíme se také v průběhu života. Dokonce i naše DNA se během života mění, mimo jiné vlivem prostředí. Tyto změny bývají epigenetické, což znamená, že modifikují DNA, aniž by změnily samotnou genetickou sekvenci. Epigenetické změny pak pomáhají regulovat, jak buňky v různých částech těla používají stejný genetický kód, a co je důležité, tak podle nových výzkumů mohou být i dědičné – některé z těchto změn se tedy zřejmě mohou přenášet z generace na generaci 8, 9. Také v posledních letech tolik zmiňovaný mikrobiom se v průběhu života mění. Na jeho složení má vliv naše strava, životní styl, prostředí i další faktory. Změny v mikrobiomu pak následné ovlivňují naše zdraví a jsou dědičné 10, 11, 12.

 

 

SHRNUTÍ NA ZÁVĚR

 

Různé moderní stravovací styly a diety se snaží vycházet a odvolávají se na jídelníček našich pravěkých předků lovců a sběračů. Jedná se například o paleo stravu, různé nízkosacharidové diety (low carb, keto, Primal), carnivore dietu, ale i některé vegetariánské a veganské směry či různé druhy půstů. Přestože se tyto stravovací styly vzájemně velmi liší, s úspěchem by se dalo tvrdit, že částečnou pravdu mají všichni. Období paleolitu trvalo statisíce let a lidé v něm postupně osídlili celou planetu, při čemž se museli potýkat z různými klimatickými změnami. Zatímco na počátku se naši předci v Africe stravovali převážně raw veganskou stravou, ke konci paleolitu v poslední době ledové se jejich jídelníček blížil spíše carnivore dietě s obdobími půstu. Je to právě naše přizpůsobivost a schopnost reagovat na nepříznivé změny, která zajistila evoluční úspěch moderních lidí, nikoli jeden konkrétní jídelníček.

 

 

BONUS: UKÁZKA RECEPTŮ PRAVĚKÉ KUCHYNĚ

(inspirace z knihy Jídlo a pití v pravěku a ve středověku 3)

 

 

Polévka z hub

 

Co budete potřebovat: 

  • houby
  • sůl
  • kmín
  • česnek nebo cibuli
  • nadrcené obilí nebo jáhly (předem namočené)
  • zelené bylinky
  • tuk

 

Postup: 

  1. Houby pokrájejte a dejte vařit do vody. 
  2. Přidejte sůl, kmín, česnek nebo cibuli a přisypte hrubě nadrcené obilí nebo jáhly, které jste si předem namočili. 
  3. Po chvíli přidejte zelené bylinky, které máme k dispozici, a omastěte.

 

 

Prase pečené v jámě

 

Co budete potřebovat: 

 

  1. Prase vykuchejte. 
  2. V zemi vykopejte jámu a rozpalte ji ohněm nebo ji vyložte rozpálenými kameny. 
  3. Na rozpálenou zem se žhavým popelem nebo na rozpálené kameny dejte celé zvíře, navrch nasypte žhavý popel a na něj hlínu. 
  4. Za 2—3 hodiny hlínu vykopejte, maso je pečené.

 

 

Kaše z pravěké mouky

 

Co budete potřebovat: 

 

Co budete potřebovat:

  • obilí, nejraději pšenici dvouzrnku nebo ječmen či jinou pšenici
  • mléko
  • ovoce čerstvé nebo sušené
  • med
  • máslo 
  • špetka soli

 

Postup:

  1. Obilí nadrťte nebo namelte na pravěkém mlýnku obilí. 
  2. Vařte v mléce.
  3. Přidej ovoce, med, máslo a špetku soli.

 

 

 

Autor článku: Ing. Anna Keclíková

 

 

Zdroje:

  1. Appeal to Tradition. In: Logically Fallacious [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné z: https://www.logicallyfallacious.com/logicalfallacies/Appeal-to-Tradition
  2. Appeal to Nature. In: Logically Fallacious [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné z: https://www.logicallyfallacious.com/logicalfallacies/Appeal-to-Nature
  3. BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Vydání 3., rozšířené a upravené. Praha: Academia, 2015. ISBN 9788020024985.
  4. LIEBERMAN, Daniel. Příběh lidského těla: evoluce, zdraví a nemoci. Vydání první. Přeložil Jaromír VICARI. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2016. Pod povrchem. ISBN 9788075550057.
  5. ANDREWS, P. a R.J. JOHNSON. Evolutionary basis for the human diet: consequences for human health. Journal of Internal Medicine [online]. 2019, 287(3), 226-237 [cit. 2023-02-25]. ISSN 0954-6820. Dostupné z: doi:10.1111/joim.13011
  6. THOMAS, WILLIAM A. HEALTH OF A CARNIVOROUS RACE. Journal of the American Medical Association [online]. 1927, 88(20) [cit. 2023-02-23]. ISSN 0002-9955. Dostupné z: doi:10.1001/jama.1927.02680460029008
  7. MANN, G.V., R.D. SHAFFER, R.S. ANDERSON et al. Cardiovascular disease in the masai. Journal of Atherosclerosis Research [online]. 1964, 4(4), 289-312 [cit. 2023-02-23]. ISSN 03681319. Dostupné z: doi:10.1016/S0368-1319(64)80041-7
  8. Our Genome Changes Over Lifetime, And May Explain Many ‚Late-onset‘ Diseases. ScienceDaily [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné z: https://www.sciencedaily.com/releases/2008/06/080624174849.htm
  9. FRIDOVICH-KEIL, Judith a Kara ROGERS. Epigenetics. In: Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné z: https://www.britannica.com/science/epigenetics
  10. GILBERT, Jack, Martin BLASER, J CAPORASO, Janet JANSSON, Susan LYNCH a Rob KNIGHT. Current understanding of the human microbiome. Nature Medicine [online]. 2018, 24(4), 392-400 [cit. 2023-02-25]. ISSN 1078-8956. Dostupné z: doi:10.1038/nm.4517
  11. WILSON, Annette, Kathryn KOLLER, Matsepo RAMABOLI et al. Diet and the Human Gut Microbiome: An International Review. Digestive Diseases and Sciences [online]. 2020, 65(3), 723-740 [cit. 2023-02-25]. ISSN 0163-2116. Dostupné z: doi:10.1007/s10620-020-06112-w
  12. SHANAHAN, Fergus, Tarini GHOSH a Paul O’TOOLE. The Healthy Microbiome—What Is the Definition of a Healthy Gut Microbiome?. Gastroenterology [online]. 2021, 160(2), 483-494 [cit. 2023-02-25]. ISSN 00165085. Dostupné z: doi:10.1053/j.gastro.2020.09.057


blank

Rádi Vás přivítáme v našich
nutričních poradnách.

Moderní individuální nutriční poradenství na základě vědecky podložených postupů od vysokoškolsky vzdělaných profesionálů ve výživě. Bez extrémů a „zázračných” produktů k dlouhodobě udržitelným výsledkům!

Najdete nás:
Praha | Brno | Online

blank