Co je skutečně ZDRAVÉ?

V dnešní době se toho v médiích hodně napíše a napovídá o tom, co je a co není pro člověka zdravé. Zdravý životní styl je dnes ohromná móda (a samozřejmě obrovský business) a příznivci různých táborů se předhánějí v podpoře často velmi protichůdných zdravotních tvrzení a doporučení. Jedni tvrdí, že největším zlem je příjem obilovin a lepku, jiní doporučují kompletně vyřadit z jídelníčku maso a další vysvětlují, že nejškodlivější ze všeho jsou mléčné výrobky. Samozřejmě se najde i velké množství těch, kteří vám budou naznačovat, že nejpozději do 10 let zemřete na infarkt, pokud se nepřidáte k populární běhací maratonové „mánii“ anebo nebudete nejpozději od zítra užívat nějaké zázračné nebo zelené suplementy. Kdo více by nám však mohl říci o tom, co je a co není pro člověka skutečně zdravé, než obyvatelé tzv. modrých zón, kde žijí největší koncentrace lidí nad 100 let a celkově se zde obyvatelé dožívají (ve zdraví!) v průměru o 7-12 let více, než v okolních zemích? Ačkoliv se tyto oblasti nacházejí izolovaně rozesety po celém světě, mnoho věcí z životního stylu jejich obyvatele spojuje.

 

Kde nalezli recept na dlouhý, zdravý a šťastný život? Je to ostrov Ikaria v Řecku, kde je v přepočtu na hlavu nejvyšší počet obyvatel nad 90 let na světě (a 3x více než ve zbytku Řecka) a naopak o 50 % nižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění; oblast Barbagia na ostrově Sardinie v Itálii (provincie Nuoro a Ogliastra), kde žije desetkrát více stoletých obyvatel než ve zbytku západní Evropy a tamější muži žijí v průměru nejdéle na světě; Loma Linda v Kalifornii v USA, kde se lidé dožívají v průměru o celých 10 let více než ve zbytku USA; Ostrov Okinawa v Japonsku, na kterém se lidé dožívají v průměru o 7 let více než v USA, ženy zde žijí v průměru nejdéle na světě a kterému Japonci neříkají jinak než „ostrov nesmrtelných“, protože počet stoletých lidí je zde 3x vyšší než ve zbytku Japonska; a konečně i poloostrov Nicoya v Kostarice, kde je nejmenší úmrtnost lidí ve středním věku na celém světě. Zároveň je nutné zdůraznit, že lidé nad 90 let ve všech těchto oblastech vedou aktivní život, pracují, jezdí na kole, jsou soběstační apod. Např. na ostrově Ikaria je 80 % mužů ve věku mezi 65 a 85 lety stále sexuálně aktivních a běžná 98letá žena tu řídí menší hotel nebo o víkendu ráda hraje poker o peníze. V Loma Linda v Kalifornii zase známý milionář a kardiolog Wareham Ellsworth prováděl až do věku 95 let 20 operací měsíčně na otevřeném srdci. Fascinující tedy není statisticky vyšší délka života obyvatel modrých zón, ale především kvalita života a zdraví obyvatel i ve vyšším věku nad 90 let!

 

Délka života je totiž podle nejnovějších vědeckých výzkumů (např. ve studii 3000 dánských dvojčat) ovlivněná genetickými faktory jen z 20–25 %, zatímco 75–80 % závisí na našem životním stylu a návycích. Přestože má lidský organismus kapacitu dožít se v relativním zdraví v průměru 90–95 let, je v ČR věkový průměr 78 let, nemluvě o kvalitě života většiny seniorů v ČR v posledních letech života… Naším životním stylem se tedy připravujeme nejméně o 12 let života stráveného v relativní kvalitě a přiměřeném zdraví. Výzkumem modrých zón se dlouhodobě začal zabývat spisovatel a cestovatel Dan Buettner, který před více než 10 lety ve spolupráci s National Geographic zahájil nejrozsáhlejší výzkum v těchto izolovaných „oázách dlouhověkosti“, s cílem odhalit společné charakteristiky životního stylu jejich obyvatel. A přestože jsou modré zóny na různých světadílech a zasazeny do různých kultur a náboženství, některé charakteristiky jejich životního stylu jsou opravdu velmi podobné. V čem se tedy skrývá onen pověstný elixír mládí, zdraví a dlouhověkosti? Je to pestrá a přiměřená výživa, chůze a přirozený pohyb, smysl života a relaxace a sounáležitost s rodinou a komunitou lidí.

 

Pestrá a přiměřená výživa

 

Prvním a možná nejdůležitějším faktorem jsou výživové návyky jejich obyvatel. Všude tvoří jídelníček pestrá strava bohatá především na sezónní ovoce a zeleninu z lokální produkce, celkově s převahou rostlinných složek výživy (brambory, obiloviny, luštěniny, ovoce, zelenina). Většina obyvatel modrých zón konzumuje maso v průměru maximálně 2x týdně a další plnohodnotné bílkoviny čerpají především z lokálních zdrojů jako jsou ovčí sýry, kozí mléko, ryby a vejce. V žádné z modrých zón nejí obyvatelé průmyslově zpracované potraviny, nepijí žádné slazené nápoje, a naopak svůj jídelníček obohacují o potraviny nabité antioxidanty a dalšími bioaktivními látkami (česnek, olivový olej, med, zelené a bylinné čaje, ale i červené víno z lokální produkce apod.).

 

Společná pro modré zóny není jen kvalita potravin (pestrost a lokální produkce), ale i jejich kvantita. Obyvatelé modrých zón se zásadně nepřejídají a např. na ostrově Okinawa si přímo před každým jídlem říkají „Hara hachi bu“, což pochází od Konfucia a v překladu znamená „Jez, dokud nejsi z 80 % plný.“ Pro tento příklad ale nemusíme chodit až do Japonska, jistě si každý z nás vzpomene na lidovou moudrost ve formě známého českého přísloví „jez do polosyta, pij do polopita a vyjdou ti naplno léta“, kterou nám říkávaly naše babičky. Zároveň doplníme, že toto tvrzení je dnes podložené i vědeckými výzkumy např. na hlodavcích – kalorická restrikce opravdu prodlužuje život. Jak je tedy vidět na výzkumu modrých zón v oblasti výživy, není to o žádných extrémech – nikde zcela nevyřazují žádnou přirozenou složku potravy (ať už se jedná o moderní lepek a obiloviny nebo o mléčné výrobky a maso), ale důležitá je především pestrost, poměr a přiměřené množství všech těchto přirozených složek ve výživě člověka.

 

Chůze

 

Pro všechny modré zóny je také společným faktorem dostatek každodenního přirozeného pohybu zejména ve formě chůze. Většina obyvatel modrých zón nevlastní auta a pohybují se každý den pěšky v hornatém terénu (např. Ikaria, Sardinie). Zároveň ale naopak nikde neběhají maratony a ve všech modrých zónách je pro obyvatele společná každodenní lehká až středně těžká fyzická aktivita jako je práce na zahradě, obdělávání půdy, rybolov, pastevectví a samozřejmě chůze pěšky na trh i do kostela. V „nejmodernější“ modré zóně v Kalifornii v Loma Linda mají obyvatelé zase tradici dlouhých podvečerních procházek v přírodě. Výzkum modrých zón ukazuje, že důležitá je zejména každodenní frekvence a přirozená „jemnost“ (intenzita) pohybu. Tedy ani sezení u televize, ale na druhou stranu ani nadměrná fyzická aktivita o vysoké intenzitě jako třeba maratonský běh. Výsledky výzkumu současně ukazují, že velkou roli bude pravděpodobně hrát i související časté vystavení se slunci při pohybu venku, které je spojené s vyšší produkcí vitamínu D, který má velkou řadu zdraví prospěšných funkcí.

 

Smysl života a relaxace

 

Dalším společným faktorem pro obyvatele modrých zón je vědomí smyslu života. A to nikoliv pouze ve smyslu metafyzickém (objevení svého unikátního smyslu života a cesty k jeho naplnění), ale i v tom ryze praktickém v každodenním životě. Např. na ostrově Okinawa v Japonsku toto obyvatelé nazývají jako „ikigai“ – důvod, proč ráno vstáváme z postele. Drtivá většina devadesátiletých a stoletých lidí v modrých zónách má stále své „ikigai“, ať už je to pomoc s výchovou dětí (pravnoučat a prapravnoučat), lov ryb nebo pastevectví pro svoji rodinu a přátele, práce na farmě a obdělávání půdy anebo výuka dětí (karate, jízdy na kole,…) a to mnoho let po odchodu do penze. Jinými slovy, je nesmírně důležité, aby lidé (v každém věku) měli stále pro co žít a cítili, že jsou tu stále potřební. Samozřejmě, že i obyvatelé modrých zón jsou vystaveni stresu, mají ale pevně zakotvené každodenní rituály, jak se stresu zbavit. Tak např. na Ikarii si všichni chodí po obědě pravidelně zdřímnout. To mimochodem dělal i Winston Churchill, který sice většinu života kouřil osm dlouhých kubánských doutníků denně, ale dožil se 90 let (a je po něm proto pojmenován „gen dlouhověkosti“ kódující enzym cytochrom P450). Na Sardinii mají každý den svoji „šťastnou hodinku“, kdy si s přáteli či rodinou vypijí skleničku vína, na Okinawě se každý den zastaví a uctívají své předky a v dalších oblastech se pravidelně modlí.

 

Sounáležitost

 

Žádný ze stoletých obyvatel modrých zón nežije svůj život sám. V těchto oblastech buď vůbec neexistují domovy důchodců anebo je (v těch evropských) umístění seniora do takového zařízení vnímáno jako velká ostuda pro celou rodinu. Ve všech modrých zónách je velká úcta ke stáří a podpoře starších obyvatel a společným faktorem jsou velmi pevné sociální vazby nejen na rodinu, ale i na celou komunitu lidí. Např. na Sardinii nemají obvykle v hospodách kalendáře nahých dívek, ale svého „stoletého měsíce“. Ať už se lidé v modrých zónách každý večer potkávají se svými bližními a přáteli anebo tráví alespoň jeden oběd v týdnu s lidmi z celé širší komunity, pocit sounáležitosti prakticky u všech také posiluje víra a pravidelné rituály. Drtivá většina stoletých lidí z modrých zón totiž patří do nějaké komunity založené na víře (bez ohledu na druh náboženství) a je díky tomu v pravidelném sociálním kontaktu s ostatními lidmi ze svého okolí. Pro obyvatele modrých zón je také typické, že jsou oddaní svému životním partnerovi a maximum času a lásky věnují výchově svých dětí (kteří se tak o ně později s daleko větší pravděpodobností postarají). Všechny tyto faktory posilují pocit jistoty, sounáležitosti a psychické zdraví. Opět ani v tomto případě se ale nejedná o novou informaci, protože je již dávno „západní“ vědou prokázáno, že samota skutečně zkracuje život člověka.

 

 

 

Závěr

 

Výzkum modrých zón je nesmírně zajímavý a u konstatování těchto výsledků zdaleka nekončí, ale naopak intenzivně pokračuje. Výzkumníci v čele s Danem Buettnerem se snaží tyto objevené principy přenést a šířit dál a modré zóny vytvářet uměle. Prvním projektem byla spolupráce s radnicí v 18tisícovém americkém městě Alberta Lea v Minnesotě, kde byla průměrná délka života obyvatel 78 let podobně jako v České republice. Město v rámci projektu od roku 2009 otevřelo více zahrad, vybudovalo stezku okolo jezera, zavedlo kurzy cvičení a ve školách začali dětem vařit zdravější jídlo. Také vytvořili projekty, aby se lidé z izolovaných farem spolu začali více scházet. Průměrný věk ve městě se od té doby zvýšil o 3,1 roku.

 

Zároveň je nesmírně důležité se zamyslet nad tím, co tyto výsledky znamenají pro zdravý a šťastný život každého z nás. Je lidskou přirozeností věci zjednodušovat a za zdroj všech možných problémů označit jednoho viníka. V případě dramatického rozvoje chronických neinfekčních onemocnění (tzv. civilizačních chorob) je často moderní vinit jeden faktor (např. lepek, sacharidy, nasycené tuky, maso apod.), po jehož eliminování se všechny problémy vyřeší. Ale tak jako viníkem obezity, diabetu 2. typu nebo chronického systémového zánětu není jedna látka, ale souhra řady negativních faktorů životního stylu od nedostatku pohybu po nevyváženou a nadměrnou stravu, stres apod., tak i po staletí hledaný elixír mládí a zdraví nebude jedna zázračná substance, ale souhra celé řady faktorů. Velmi pravděpodobně jsou nejdůležitějšími faktory každodenní přirozený pohyb o nízké a střední intenzitě (např. chůze či běh v přírodě), vědomí smyslu našeho života, který nám dává důvod každé ráno vstát, důraz na relaxaci, pestrá a přiměřená výživa z lokální produkce a také velmi pevné sociální vazby s rodinou i okolní komunitou lidí.

 

 


 
Literatura

 

  1. Buettner, D. Modré zóny. 9 rad pro dlouhý život od lidí, kteří se dožili vysokého věku. (v originále The Blue Zones: 9 lessons for living longer from the people who’ve lived the longest, 2009). V ČR a SK vyšlo ve slovenštině v roce 2016 v nakladatelství Eastone books. 240 s. ISBN: 978-80-8109-286-2
  2. Buettner, D. Blue Zones Project. Dostupné na www.bluezones.com
  3. Šindelář, M. Žít do sta let (I.): Modré zóny. Dostupné na http://kulturistika.ronnie.cz/c-26369-zit-do-sta-let-i-modre-zony.html
  4. Šindelář, M. Žít do sta let (II.): 10 tipů, jak se dožít stovky. Dostupné na http://kulturistika.ronnie.cz/c-26370-zit-do-sta-let-ii-10-tipu-jak-se-dozit-stovky.html
  5. Matulík, R. Tajemství dlouhověkosti se skrývá v pěti modrých zónách planety. Český rozhlas 6. 2012. Dostupné na http://www.rozhlas.cz/cro6/internet/_zprava/1138040

 

Zdroj fotografií: bluezones.com, pexels.com

Jak tento článek citovat? ROUBÍK, Lukáš. Co je skutečně zdravé? In: Institut Moderní Výživy [online]. 4.2.2018. [vid. datum citování]. Dostupné z: https://institutmodernivyzivy.cz/co-je-skutecne-zdrave/

 



Buďte první komu dáme přednostně vědět o nových článcích.
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru ↓

Souhlasím se zpracováním osobních údajů.